Rok se s rokem sešel a mně čeká další krůček k dospělosti...
Letos nebudu sepisovat žádný příspěvek, jen vás s dovolením odkážu k jedné mé oblíbené blogerce, která řekla snad vše, co se říct dá.
Věnujte se alespoň těch pár dní, kterým se říká svátky klidu a míru, těm které máte rádi a kteří mají rádi vás. Třeba vám to vánoční nadšení vydrží i do příštího roku.
Krásné svátky přeje Barunka.l
Ti co mě znají už pravděpodobně postřehli jednu velkou změnu v mém životě.
Pokoj nebo byt v Praze...
Taťka kouká na Pacifik a já zaslechla větu, která mě donutila se zamyslet.
Ráda bych upozornila na jednu právě probíhající akci. Jelikož stále přemýšlím, že bych se akce zúčastnila i jako prodávající, ale pořád se nemůžu rozhodnout, co by bylo vhodné do takovéhle dražby darovat, přikládám zatím jen odkaz, pokud byste se taky někdo chtěli zúčastnit.
Poslední dobou mám vážně blbou náladu, tak jsem si začala dělat radost drobnými dárečky...
potřebuji si uložit pár odkazů, takže se s vámi podělím o adresy, které sleduji.
Včera jsem absolvovala akci roku,
Zase mě chytlo mé knihomolové období, takže napíšu, co právě teď čtu.
Ano, už zase...:o)
Nepíšu, protože v poslední době není co psát, nepíšu, protože nemám chuť se svěřovat se svým zpackaným životem. Trochu silná slova, ale poslední dobou se utápím v takové nějaké depresi (i to je silné slovo,ale nějak mě nenapadá, jak to jinak pojmenovat). Mám pocit, že se mi nic nedaří, mám pocit, že je všechno proti mně, cítím se unavená, otrávená a nejhorší je, že se cítím absolutně bez chuti s tím cokoliv dělat. Vždycky jsem měla nějaký cíl, ke kterému jsem mířila, který teď jaksi bohužel nemám. Jednotlivé dny plynou a já jimi proplouvám, tak nějak bez zájmu, jeden en jako druhý. Říkám si, proč si nedokážu užívat maličkostí tak jako dřív???
Jsem prostě rozmazlená.
Mám kde bydlet, mám co jíst, neexistuje snad dost lidí, co takové štěstí nemají? Proč já chci pořád něco víc? Mám milující rodinu se kterou si užiju spoustu zábavy,ale proč si tu zábavu nedokážu jaksepatří užít??? Věřím na osud, který mi vždycky do cesty něco přivede a musím říct, že se mi to zatím v minulosti vždycky podařilo. Ale teď už je to období nějaké dlouhé a já se cítím unavená. Odháním od sebe lidi, co by mi chtěli nějak zpříjemnit den, nemám náladu být veselá. Nemám náladu se bavit. Jen do práce, domů a spát.
Zlomí se to někdy???
O víkendu jsem se pracovně dostala na jednu svatbu pro mě úplně neznámých lidí.
...a já sedím v práci.
Nojo, zanedbávám to tady, já vím. Útěcchou vám může být snad jen to, že nejste sami, kdo to má se mnou teď poslední dobou těžké...;o)
Má nynější láska.
Dlouho jsem se naozvala, tak teď tak nějak shrnu, co se za tu dobu stalo. Nebo spíš zmíním jen jednu věc, která to zapříčinila.
Už několik dnů usínám s trojicí mužů, kteří mě prostě nenechávají chladnou.
Jelikož mě dneska v mém hubnoucím amoku chytla šílená chut na sladké a všechny moudré příručky hovoří o tom, že si v rámci diety nemáte nic radikálně odpírat. Rozhodla jsem se, že opráším své pekařské umění a upekla experiment.
Před Vánoci jsem slibovala, že něco vytvořím.